Už dlouho jsem se chystal sepsat důvody, proč nemohu vystát současného českého prezidenta. Tak tady to máte.
Začněme u historie.
1) Václav Klaus má od začátku devadesátých let plnou hubu kapitalismu a pravicové politiky, ale neváhal v ČR zavést bankovní socialismus, kdy stát rval prachy do státních bank před privatizací, aby je tzv. „sanoval“ a případný kupec je měl čisté a bezrizikové. Banky si mohly dělat co chtěly, dávat půjčky komukoliv, kdo si o ně řekl a rizikové úvěry pak nešly na jejich bedra, ale na bedra českého státu – nás lidí. Václav Klaus u tohoto všeho stál, buď jako ministr financí nebo jako předseda vlády.
2) V roli předsedy ČR minimálně přivíral oči nad černým financováním své strany. Památný výrok: „Já jsem pouze předseda, já o tom nemohu vědět.“ Nevěřím tomu, že o tom nevěděl – ON, který se snažil mít svou stranu pod kontrolou vahou své ješitnosti a vahou své autority. I kdybych na malý moment dokázal připustit, že o tom nevěděl, jako předseda měl minimálně morální odpovědnost.
3) Orientace Václava Klause – nemyslím teď onu mýtickou homosexuální, ale geopolitickou, nás směřuje někam, odkud jsme se čtyřicet let snažili vyhrabat. Jeho vzhlédnutí se v autokratickém stylu řízení státu á la Vladimir Putin je do očí bijící. Václav Klaus a Vladimir Putin si dobře rozumějí – a velmi dobře se znají. A dlouho se znají. Václav Klaus se neštítí nechat si financovat svou knížku od firmy, kterou vede bývalý agent KGB. Václav Klaus se neštítí přátelit se s člověkem, který byl špion KGB (Putin se v letech 1985 -1990 zaobíral průmyslovou špionáží v Drážďanech).
4) Václav Klaus koketuje s ultrapravicovou scénou. Podporuje iniciativu D.O.S.T. a lidi z ní pocházející adoruje, či se jich vehementně zastává. Tomuto jednání VK tak docela nerozumím, nevím, co ho láká na extrémní pravici, těžko mi je uvěřit, že jejich rétorika mu imponuje. Snažil jsem se v poslední době pochopit konání lidí z D.O.S.T.u (konkrétně pana Bátory), ale nenašel jsem žádnou omluvu pro to, oč usilují a jakou formou. Klausova obhajoba Bátory slovy, že se jedná o ryzího konzervativce je směšná.
5) Rétorický styl Václava Klause. Byť s jeho názory leckdy mohu (se skřípěním zubů) souhlasit, nemohu se smířit s tím, jakou formu pro jejich prezentaci volí. Jeho styl je agresivní a předem dehonestuje své ideové odpůrce.
6) Aktivismus Václava Klause. Václav Klaus v roli prezidenta naší země překračuje své pravomoci – nebo lépe řečeno, abych neurazil jeho majestát, vykládá a šponuje své pravomoci na základě toho, co chce a o co mu jde. Můžeme být srozuměni s jeho argumentem proti mládí soudců, ale svévolně je odmítat jmenovat prostě nesmí. Prezident není zákonodárný prvek naší politiky. On se má chovat podle platné legislativy, byť si o ní můžeme myslet svoje. Zdá se, že jde jen o princip? Ale ten princip je zásadní. Jednou prezidentovi projde, že si mohl dovolit jít proti české ústavě či zákonu, a projde mu to i podruhé a potřetí atd. Podobný případ je i jeho boj proti „soudcokracii“, jak to nazývá. Je to jev nevídaný, v demokratických společnostech naprosto nemyslitelný. Prezident nahlas a opakovaně mluví o tom, že je třeba omezit nezávislost soudního pilíře našeho státu. Jistě, legitimní bude, když se rozvine celospolečenská debata na toto téma a změní se ústava – navzdory tomu, že se to někomu nebude líbit to je čisté řešení. Ale prezident nesmí svévolně zasahovat do Ústavy a vykládat si své pravomoce po svém (nepodpis Lisabonské smlouvy etc.)
7) Václav Klaus se obklopuje bizarními lidmi. Tzv. Hradní partička (Hájek, Jakl, Weigl…) je sbírka individuí, kteří často pronášejí výroky, nad nimiž zůstává rozum stát. Třeba – věděli jste, že Bin Ládin nikdy neexistoval a celý terorismus podle jeho not je mediální fikce? Nebo věděli jste, že kouření zdraví neškodí? Projděte si Parlamentní listy a najdete tolik šokujících myšlenek z moudrých hlav těchto pánů, že si budete muset položit otázku: Nemají na Hradě vlastní pěstírnu? Všude jinde by Hájka nebo Jakla ze svého okolí šéf vyhnal. Jen u nás – na královském Hradě, se jich prezident zastává. Ptáte se, proč? No, to je dobrá otázka. Inu, kostlivci ve skříni straší každého z nás, ne? ;)
Těchto sedm bodů ale neshrnuje vše, co mi na Václavu Klausovi vadí. Jsou to drobnosti, které se hromadí a hromadí, ale jejich samostatný význam je malicherný. Těchto sedm bodů jsou ale stěžejní věci, se kterými se neumím smířit.
Chtěl jsem být vůči VK spravedlivý a napsat, co mi na něm naopak imponuje. Ale neudělám to. Hlas jeho nadšených následovníků je dostatečně hlasitý i beze mne. Ne vše na něm je opovrženíhodné, to chci ale zmínit.
