Od rána jsem cítil nepříjemné mrazení v zádech. Byl to druhý volební den, a vítězství ČSSD se zdálo být neodvratné. S jistou porcí štěstí mohli mít většinu i s komunisty, což by vedlo ke čtyřletému panování levicových idejí. Zdálo se mi, že stojíme na prahu období, které lze nazvat socialistická laboratoř. Věděl jsem, že můj hlas pro TOP09 nic nezmění. Průzkumy byly jednoznačné – pravice bude v opozici.
Přesto volby dopadly lépe, než kdokoliv čekal. Pojďme si zopakovat základní výstupy, jakési Desatero letošních voleb:
I. Levice dopadla jak sedláci u Chlumce. Voliči vystavili červenou kartu populismu, demagogie a sázka na marketing se ukázala jako lichá a nesmyslná.
II. ODS dostala od voličů jasný signál, že „takhle ne, pánové“. Ztratila 800 tisíc voličů, snad nejvíc ve své historii.
III. Dělnická strana národní spravedlnosti se nejen, že nedostala na dohled Sněmovny, ale nedosáhla ani na státní podporu. Dělnická strana je v troskách a český volič řekl jasné NE jejich propagandě.
IV. Obtěžkána tíhou volebního debaklu odešla významná část politického panoptika posledních let: Jiří Paroubek, Cyril Svoboda, Ondřej Liška, Jaroslav Tvrdík a Miloš Zeman, patrně i Pavel Bém. Volič tak dostal důkaz síly jeho hlasu – poprvé od listopadu 1989. Když k tomu připočteme Ivana Langera, který se nedostal do Sněmovny a Mirka Topolánka, který musel odejít nedávno po mediální pseudokauze, je tu obměněná politická garnitura. Kdo z nás to čekal?
V. Pravice (pokud tedy mezi pravicové projekty budeme počítat i VV, což se dá jen s přimhouřením oka) zaznamenala jasný úspěch – 118 mandátů. A to i přesto, že poslední vláda vzešlá z voleb byla středo-pravicová a to i přesto, že levicová demagogie dnes a denně masírovala své oddané fanoušky a na svou kampaň spotřebovala několik set milionů korun.
VI. Voliči měli v těchto volbách větší možnost ovlivnit pořadí kandidátů na kandidátních listinách. Někdo tento nástroj považuje za kontroverzní, já jej vítám. Politická strana sice má nárok postavit si svou kandidátku, ale je tu PAN VOLIČ, který má mít právo říct – takto se mi to nelíbí, chci to jinak. Je to volič, kdo rozhoduje o sestavení Sněmovny, ne stranické sekretariáty. Voliči této své možnosti využili luxusně a tak se do Sněmovny dostali i lidé, kteří byli na kandidátkách na posledních místech. Díky tomu se do Sněmovny nedostal již zmíněný Ivan Langer, který je dle mého názoru jednou z přítěží Občanské demokratické strany.
VII. Poprvé od Listopadu bude vliv komunistů ve Sněmovně nižší, než v předešlém období. Přesto, že získali stejný počet mandátů, jako minule. Nemají oporu v silné sociální demokracii, nikdo z politického spektra je nebude potřebovat. Už nebudou tím jazýčkem na vahách; jejich hlasy nebudou cenné. I to je jedno z vítězství těchto voleb.
VIII. Voliči malých stran dostali jasný důkaz toho, že jejich hlasy nebyly zbytečné. Byla tu Suverenita Jany Bobošíkové a SPOZ Miloše Zemana, kdo prohrál socdem volby. A tak i přesto, že se do Sněmovny nedostali, svou úlohu splnily. Dostaly navíc volební příspěvek, který může zahojit jejich rány.
IX. Politika země se opět může pootočit směrem na Západ. Máme šanci utužovat naše spojenectví s NATO a budovat přátelštější vazby na USA. Pokud ODS pochopí, že EU není ani hrozba, ani dar – ale šance, tak se nám může podařit slušnou cestou získat větší vliv na budoucí podobu EU.
X. Obě velké strany ztratily ohromnou část svých voličů. Dohromady to je 1 408 243 lidí (ODS 834 683 a ČSSD 573 560), což je 16,7% všech voličů! Jestli mohl být lepší způsob, ukázat nespokojenost občanů s politickou situací, tak jsem japonská gejša.
Jestliže Jiří Paroubek tvrdí, že jsou tyto volby prohrou obyčejného občana, plete se. Je to přesně naopak. Obyčejný občan vyhrál, protože si dosud myslel, že nemůže měnit politiku. Zdálo se, že ta plyne tak nějak mimo vliv voličů a jednou za čtyři roky nažene lidi k urnám – a vesele se kráčí dál, močálem černým kolem bílých skal. ODS si myslí, že jsou vítezi voleb – ale nejsou. Také oni drtivě propadli. Pokud se z toho ODS nepoučí, zazpívá labutí píseň.
Také ČSSD se musí poučit. Už jim dochází, že politický marketing je jedna věc, ale zdaleka ne tak důležitá. Přitom, sociální politika má u nás živnou půdu. Socdem ale bude muset v příštích čtyřech letech najít silného lídra, člověka sympatického, charismatického, důstojného. Jiří Paroubek byl technokratem moci, který proti sobě popouzel i lidi, kteří by normálně socdem volili. Rozděloval společnost – a doplatil na to. Porušoval dohody, zájmy své strany stavěl nad zájmy státu. Příští vůdce sociální demokracie bude muset být jiný. Pokud to ČSSD nedojde, skončí špatně.
TOP09 – těm musí docházet, že tyto volby jim vyhrála důvěryhodná tvář Karla Schwarzenberga. Ten do voleb za čtyři roky nejspíš nepůjde a tak si budou muset dát hodně práce najít dlouhodobé téma, na kterém se budou profilovat. Budou muset také svou stranu zbavit nálepky Kalouskovy strany. Musejí si dávat pozor na to, aby je nepostihly žádné aféry. Budou se muset chovat slušně, důstojně, státotvorně a hlavně odpovědně. Mají šanci, pokud ODS nenajde odvahu k důkladné očistě své strany, stát se nejsilnější stranou pravého politického spektra. Tuhle šanci ale mohou velmi snadno prošustrovat tím, pokud se jim veřejnost nepodaří přesvědčit o tom, že to je strana čistá a nezkorumpovaná.
Těším se na čtyřleté období, které nás teď čeká, protože bude zajímavé sledovat, k jakým posunům a k jakému vývoji bude docházet. Každopádně, 29. května ve 14 hodin mne politika po dlouhé době opět začla bavit. Otázka je, jak dlouho to vydrží.