Jak krásná je ta naše zem. Mlékem, strdím a reklamním poutačem oplývající! Jak krásné kraje jsou v těch lukách českých, moravských i slezských, jak krásně se tu vyjímají billboardy a plakáty.
Když jedu do Francie, jsem nadšený z výhledů do krajiny. Koukám, jak „vašky“ spokojeně přežvykují čerstvou zeleň, jak v dáli zemědělci pečují o révu vinnou a říkám si, jak je ta země krásná. Nic mi nebrání si tu parádu vychutnávat. To u nás, u nás je to, samozřejmě, jinak.
Nejen u dálnic, ale i podél okresních silnic je armáda billboardů. Jsou všude, úniku před nimi není. Poutají na nové pánské slipy, pivo pro pořádné chlapy nebo nový model křidýlkovatých vložek pro pocit ochrany a sociální jistoty. A samozřejmě – v době předvolební se tyto billboardy stávají semeništěm nesplnitelných slibů a vzdálených vzdušných zámků.
A velká města! Ani ta nejsou od této nákazy ušetřena. Projděte se Paříží, Dublinem nebo Barcelonou a spočítejte velkoformátové billboardy. A projděte se Václavským náměstím a zjistíte, že jenom tam jich je mnohem víc, než ve všech výše zmíněných metropolích dohromady. Usmívají se na nás modelky nabízející tu pravou, nejkvalitnější kávu, nebo reklamy přesvědčující nás o jedinečnosti a potřebnosti jejich služeb. Kde je krása starých domů, kde je kouzlo Prahy, která byla inspirací pro mnoho generací?
Je to ohavné, zlé a nedůstojné. Nedůstojné krásy našich měst a české krajiny. Je to nedůstojné nás lidí, kteří se na tu spoušť musíme koukat.
Kde jsou politici? Kde jsou ti, kterým by mělo na pověsti a podobě našeho okolí záležet? Jsou tak líní? Apatičtí? Nebo jsou podplacení marketingovými agenturami? A nebo se jim to líbí? Pak ať to řeknou nahlas, ať víme, koho nevolit.
A co my, lidé? Necháme si to líbit? Budeme tiše mlčet, tiše trpět, nadávat nad pivem a psát rozzlobené blogy? Založme sdružení nespokojených, kteří nejsou lhostejni vůči tomuto hnusu. Zkusme to změnit, ačkoliv nepřítel je mocnější. Stojí proti nám síla peněz. Co máme my? Sílu zdravého rozumu a víru v lepší pohled na naší hezkou zemi.