Tag Archives: klaus

Proč mi vadí Václav Klaus

flattr this!

Už dlouho jsem se chystal sepsat důvody, proč nemohu vystát současného českého prezidenta. Tak tady to máte.

Začněme u historie.

1) Václav Klaus má od začátku devadesátých let plnou hubu kapitalismu a pravicové politiky, ale neváhal v ČR zavést bankovní socialismus, kdy stát rval prachy do státních bank před privatizací, aby je tzv. „sanoval“ a případný kupec je měl čisté a bezrizikové. Banky si mohly dělat co chtěly, dávat půjčky komukoliv, kdo si o ně řekl a rizikové úvěry pak nešly na jejich bedra, ale na bedra českého státu – nás lidí. Václav Klaus u tohoto všeho stál, buď jako ministr financí nebo jako předseda vlády.

2) V roli předsedy ČR minimálně přivíral oči nad černým financováním své strany. Památný výrok: „Já jsem pouze předseda, já o tom nemohu vědět.“  Nevěřím tomu, že o tom nevěděl – ON, který se snažil mít svou stranu pod kontrolou vahou své ješitnosti a vahou své autority. I kdybych na malý moment dokázal připustit, že o tom nevěděl, jako předseda měl minimálně morální odpovědnost.

3) Orientace Václava Klause – nemyslím teď onu mýtickou homosexuální, ale geopolitickou, nás směřuje někam, odkud jsme se čtyřicet let snažili vyhrabat.  Jeho vzhlédnutí se v autokratickém stylu řízení státu á la Vladimir Putin je do očí bijící. Václav Klaus a Vladimir Putin si dobře rozumějí – a velmi dobře se znají. A dlouho se znají. Václav Klaus se neštítí nechat si financovat svou knížku od firmy, kterou vede bývalý agent KGB. Václav Klaus se neštítí přátelit se s člověkem, který byl špion KGB (Putin se v letech 1985 -1990 zaobíral průmyslovou špionáží v Drážďanech).

4) Václav Klaus koketuje s ultrapravicovou scénou. Podporuje iniciativu D.O.S.T. a lidi z ní pocházející adoruje, či se jich vehementně zastává. Tomuto jednání VK tak docela nerozumím, nevím, co ho láká na extrémní pravici, těžko mi je uvěřit, že jejich rétorika mu imponuje. Snažil jsem se v poslední době pochopit konání lidí z D.O.S.T.u (konkrétně pana Bátory), ale nenašel jsem žádnou omluvu pro to, oč usilují a jakou formou. Klausova obhajoba Bátory slovy, že se jedná o ryzího konzervativce je směšná.

5) Rétorický styl Václava Klause. Byť s jeho názory leckdy mohu (se skřípěním zubů) souhlasit, nemohu se smířit s tím, jakou formu pro jejich prezentaci volí. Jeho styl je agresivní a předem dehonestuje své ideové odpůrce.

6) Aktivismus Václava Klause. Václav Klaus v roli prezidenta naší země překračuje své pravomoci – nebo lépe řečeno, abych neurazil jeho majestát, vykládá a šponuje své pravomoci na základě toho, co chce a o co mu jde. Můžeme být srozuměni s jeho argumentem proti mládí soudců, ale svévolně je odmítat jmenovat prostě nesmí. Prezident není zákonodárný prvek naší politiky. On se má chovat podle platné legislativy, byť si o ní můžeme myslet svoje. Zdá se, že jde jen o princip? Ale ten princip je zásadní. Jednou prezidentovi projde, že si mohl dovolit jít proti české ústavě či zákonu, a projde mu to i podruhé a potřetí atd. Podobný případ je i jeho boj proti „soudcokracii“, jak to nazývá. Je to jev nevídaný, v demokratických společnostech naprosto nemyslitelný. Prezident nahlas a opakovaně mluví o tom, že je třeba omezit nezávislost soudního pilíře našeho státu. Jistě, legitimní bude, když se rozvine celospolečenská debata na toto téma a změní se ústava – navzdory tomu, že se to někomu nebude líbit to je čisté řešení. Ale prezident nesmí svévolně zasahovat do Ústavy a vykládat si své pravomoce po svém (nepodpis Lisabonské smlouvy etc.)

7) Václav Klaus se obklopuje bizarními lidmi. Tzv. Hradní partička (Hájek, Jakl, Weigl…) je sbírka individuí, kteří často pronášejí výroky, nad nimiž zůstává rozum stát. Třeba – věděli jste, že Bin Ládin nikdy neexistoval a celý terorismus podle jeho not je mediální fikce? Nebo věděli jste, že kouření zdraví neškodí? Projděte si Parlamentní listy a najdete tolik šokujících myšlenek z moudrých hlav těchto pánů, že si budete muset položit otázku: Nemají na Hradě vlastní pěstírnu? Všude jinde by Hájka nebo Jakla ze svého okolí šéf vyhnal. Jen u nás – na královském Hradě, se jich prezident zastává. Ptáte se, proč? No, to je dobrá otázka. Inu, kostlivci ve skříni straší každého z nás, ne? ;)

Těchto sedm bodů ale neshrnuje vše, co mi na Václavu Klausovi vadí. Jsou to drobnosti, které se hromadí a hromadí, ale jejich samostatný význam je malicherný. Těchto sedm bodů jsou ale stěžejní věci, se kterými se neumím smířit.

Chtěl jsem být vůči VK spravedlivý a napsat, co mi na něm naopak imponuje. Ale neudělám to. Hlas jeho nadšených následovníků je dostatečně hlasitý i beze mne. Ne vše na něm je opovrženíhodné, to chci ale zmínit.

Kolik lze vydělat pobořeným domkem

flattr this!

Voda v severních Čechách a v Libereckém kraji vysychá rychleji, než “se čekalo”. Mediální bublina letošního léta je, zdá se, na konci. Těšme se na novou.

Vzpomeňme na letošní jaro. Denní zprávou číslo jedna bylo, že na severní Moravě pár říček změnilo své dosavadní řečiště. Byli jsme zavaleni miliony tun zděšených zpráv, jak zahyne celý kraj, jestliže voda bude unikat ještě několik dnů.

Unikala několik měsíců a nic. Po světě denně umírají tisíce dětí na nemoci, hladem a na následky lokálních válek. Od vody na severní Moravě, ale ani v  severních Čechách nedostalo ani jedno dítě vyrážku nebo rýmu. Že by miliony mrtvých ryb? To bychom je denně viděli ze všech stran od tlamiček po ocasní ploutvičky ve všech televizích a novinách. Jakou dobu trvalo stovkám mediálních štábů, než našly prvního mrtvého a první rozbořený domeček a hned jeho fotogenické záběry oblétly celý svět.

A jak byl celý svět stále dojatější z toho kdovíčím pobořeného domku, začalo se mluvit se o stamilionech, miliardách, desítkách miliard, které to všechno bude stát. Které kdosi bude muset zaplatit a komusi jinému skončí v kapse.

Že voda teče je prostě odjakživa normální. Byla tu dávno před člověkem a bude tu i po něm. Nikdo neví, jestli je čistá, nebo minerální. Nikdo neví, kudy voda poteče a co ji bude stát v cestě. A nikdo taky neví, které tajemné síly ovládají směr jejího toku, a kdo si na tom chce schválně namastit svou peněženku.

Jenže planetu Zemi těžko vinit a princip viny je strašně důležitý, když z někoho potřebujete vymáčknout peníze. Od toho existuje světový informační průmysl, který umí pocit viny a pocit strachu vnutit celým národům lidí. Ty jsou pak lépe připraveny k dietě svých peněženek.

Jistěže na tom všem humbuku kdosi vydělává. A vydělává veliké peníze. Jako kdosi vydělal na mexické prasečí chřipce, která měla loni v létě vyhladit málem půl lidstva a dnes po ní pes neštěkne. Holt každá sezóna potřebuje nové divadelní představení.

Můžeme se těšit, že globální režiséři kdesi již připravují nový divadelní kus, když starý už se okoukal. Je jen otázkou času, kdy miliardy lidí dostanou další představení. Představení, za které budou platit mastné vstupné, aniž o tom budou vědět.

P.S.

http://jakl.blog.idnes.cz/c/150393/Kolik-lze-vydelat-zamastenym-ptakem.html

Quo vadis, Česká republiko?

flattr this!

Po roce 1989, když komunisté předali vládu nad naší zemí, se zdálo, že směr, kterým se Československo vydá, je zřejmý. Orientace na Západ, tržní kapitalismus, svobodná země plná lidí, kteří se již nebojí projevit svůj názor.

Toho všeho jsme již dosáhli.

Po rozdělení Československa jsme měli další cíl – stát se součástí Evropské unie a NATO, tedy ukotvit se v západních strukturách. I to se nám povedlo.

Kam ale teď míří naše republika? Kam chceme dojít a čeho chceme dosáhnout?

Zdá se mi, že debata o tomto v naší politice nejen, že zásadně chybí, ale této debaty se naši politici bojí. Nebo sami nevědí, kam nás dovést? A to je zásadní chyba, rovnající se téměř katastrofě. Politika přece musí mít směr – který ji dává obsah a smysl. Nyní jsme svědky vyprázdněnosti politiky, kdy se politik stane pouhým správcem naší země, naší peněženky, našeho života. A vlastní kapsy, pochopitelně.

A to je málo.

Musíme chtít od našich politiků, aby nás seznámili s tím, jak – dle jejich představ – má naše republika vypadat za dvacet let, za padesát let.

Jistě, před naší současnou politickou reprezentací stojí několik těžkých úkolů. Konsolidace veřejných financí. Důchodová reforma. Zdravotnická reforma. Reforma veřejné správy. Vytvoření podmínek pro státní zakázky, kdy se téměř vyloučí možnost korupce.

Ale i to je málo. Tohle jsou samozřejmě ožehavé a aktuální úkoly, ale nedá se mluvit o žádné vizi. Snad jedině o socialistech se dá říct, že mají zdání vize – vytvořit z naší společnosti společnost sociálně citlivou. Solidární. Jenže, v jejich podání, jak to ukazují několik posledních let, se jedná o líbivé, laciné a prázdné heslo.

Možná se nemáme čemu divit, že nemáme politiky s vizí, když ji od nich nechceme. Možná nám stačí politik bez chuti a bez zápachu, který se na nás bude usmívat z lesklých magazínů a jednou za čtyři roky nám něco pěkného, milého slíbí.

A tak je smutné, že jedinou personou, která v tuto chvíli má jakousi vizi, jeVáclav Klaus. Ovšem jeho vize autokratické společnosti není zrovna to, po čem bychom měli toužit.

Chtějme po politicích odpověd na otázku: Kam nás chcete vést, a kam s Vámi máme dojít? A ptejme se teď, ne při dalších volbách.

Pravda o summitu Obama-Medveděv!

flattr this!

Celý svět se ptá: Jaký je pravý smysl Pražské schůzky, jak média nazvala summit Obama – Medveděv, který proběhne 8. dubna? Jen málokdo věří oficiálnímu důvodu – podepsání nové odzbrojovací dohody mezi Ruskem a USA. Agentuře NEOvěřené zprávy se pravý důvod vypátrat povedlo. Je banálnější, než se zdálo.

Nová odzbrojovací dohoda je už na první pohled nesmyslná. De facto se nikdo žádných zbraní nezbavuje, jen se papírově snižuje jejich počet. Přesto kvůli tomu do Prahy přijíždí tisícovka novinářů z celého světa, včetně Státní tiskové agentury Valašského království. Pátrali jsme tedy v zákulisí po skutečnostech, které Obamu a Medveděva do Prahy vedou. Nota bene, když mají přijet bez svých manželek…

Klíčem se nakonec stalo setkání obou státníků v Moskvě, ke kterému za naprosté tichosti médií došlo zkraje roku. Ruský zpravodaj agentury NEOvěřené zprávy se dostal k tajným odposlechům z paláce v Kremlu:

Obama: Dmitriji, to jsem rád. Já jsem se bál, žes na mne zanevřel.
Medveděv: Baracku, co Tě to napadlo, copak si nepamatuješ na náš slib?

Dmitriji, bude to v Praze, ale nesmi se to nikdo dozvedet...

Obama: Jistě, pamatuju, ale víš jak to teď s náma vypadá, jak na nás všichni útočí, na mě třeba ten zlý Havel..
Medveděv: Baracku, já vím, není to snadná doba, ale musíme to překonat, naše…(nesrozumitelné slovo) za to stojí.
Obama: Jako vždy máš pravdu, ale musíme se sejít někde mimo…víš mimo kamery, mimo pozornost..

Medveděv: Baracku Husseine, že ty se za naši…(nesrozumitelné slovo) stydíš?!
Obama: Ale to ne! Jen víš, jak musíme být oba opatrní… Co by na to řekly Světlana a Michelle, Putin a ta zlá Hillary…
Medveděv: Já vím já vím… Znáš nějaké místo, kde bychom se tedy mohli sejít?

Obama: Napadá mě jenom Praha… Je to takovej zapadákov, ale mají tam levné ubytování a na Hradě chlápka, který nás kdyžtak bude krýt, když se něco zvrhne, je to přece jenom jeden z nás…
Medveděv: Praha… No, ne že bych si chtěl dávat schůzku zrovna tady, na předměstí Moskvy, ale na druhou stranu pod svícnem, že Baracku..
Obama: Jistě, Dmitriji Anatoljeviči… Já z té Prahy taky nejsem zrovna nadšený, posledně mi tam na hlavu hmatal nějakej černoch, ale nikdo nás tam hledat nebude… (konec odposlechu)

Podle všech indicií se v Praze mělo uskutečnit utajované rande. Došlo ale k zásahu zhůry. Vlastně, z Hradu.

O této schůzce se dozvěděl člověk, který měl původně sloužit jako krytí pro případné problémy. A rozhodl se vytřískat na tom politický kapitál. Počkal si, až bude vše dohodnuto, a nenápadně vytrousil tuto informaci do diplomatických kruhů. Skandál byl na světě. Celý svět věděl že do Prahy přijede Obama s Medveděvem, ale nebylo zprvu jasné, proč.

Oba státníci z toho už nemohli vycouvat. Jak uvádí náš kremelský zdroj: „Obama i Medveděv dostali podepsané omluvenky od svých chotí“ – a to se nedá vzít zpátky. Bylo tedy potřeba nahonem vymyslet záminku pro tuto cestu, když už se proflákla. Vzpomněli si na bezcenný cár papíru, o kterém nedávno rokovali a došlo jim, že když ze svého rande udělají bezpečnostní summit, bude vše čisté a krásné.

Menší zmatky doprovázející jejich rande určitě nebyly náhodné. Schůzka dvou po sobě toužících lidí byla zneužita ke zviditelnění jednoho nezajímavého státečku, jednoho unylého města a jednoho pyšného hradního pána. Jak Barack Hussein, tak Dmitrij Anatoljevič si ale rozhodně nenechají zkazit ty vzácné chvíle, na které se tolik těší.

A my, agentura NEOvěřené zprávy, se ptáme: Kdy bude doba, kdy se budou moct dva milující lidé sejít v soukromí, bez narušení živlů, kteří jejich krásnému citu nepřejí??! Nebraňme jejich touze! Nedělejme z jejich lásky naší marketingovou kampaň.

Přejme jim to.