Časopis Reflex má zajímavou minulost. Letos okázale slavenou – dvacetiletou. Při svém zrodu se z něj stal reportážní, investigativní a kritický časopis pro přemýšlivé lidi. Má na svém kontu řadu slavných momentů – třeba reportáž o červených baretech z pera Josefa Klímy.
To je ovšem dávno pryč. V dnešní době je časopis Reflex médiem pro široké masy. Jeden z posledních důkazů tohoto úpadku přináší poslední číslo.
Nedávno jsem Reflex opět začal číst celkem pravidelně. Přišlo mi, že je konec bezbarvé nudy a že se v Reflexu opět začlo objevovat větší množství zajímavých článků. Na Reflexu mi přišlo sympatické, že se oživil, občerstvil a znenudněl.
K tomu když připočtu Zeleného Raula, občasné úlety J. X. Doležala a relativně čitelnou kulturní rubriku, stával se Reflex čtením, které mne sice nikdy výrazně neobohatilo (jako třeba Respekt, o kterém budu taky brzy psát), ale na zkrácení dlouhé chvíle to bylo výrazně lepší, než Týden s Instinktem dohromady.
Ale teď se zdá, že Reflex nastoupil další fázi vývoje. Jednou z ukázek je nové číslo s rozhovorem S Evou a Vaškem. Pochopil bych, že ten rozhovor by měl smysl, kdyby se nějakým způsobem snažil rozebrat tento novodobý fenomén. Ostatně, ono by to asi bylo zbytečné, protože původ tohoto fenoménu je celkem jasný – lidský vkus má hluboké dno. Ale bral bych, kdyby ten rozhovor přinesl něco nového, něco zajímavého. Dozvěděli jsme se ale, že Vašek věří na mimozemšťany a Eva možná taky, ale neví, protože ona je jednodušší, než Vašek (její slova v rozhovoru několikrát opakovaná). Ten rozhovor byl plytký a zbytečný, jestli chtěl autor poukázat na nízkou inteligenci těch dvou, tak se mu to sice povedlo, ale není to málo na časopis formátu, který Reflex kdysi měl?
A není to samozřejmě ojedinělý úkaz. Tradiční “bombastické” titulky, které mají přitáhnout co nejvíce pozornosti skandálem – známý případ “Adolf Rath”. To je samozřejmě legitimní (a účinný) nástroj, jak se dostat do podvědomí lidí, ale je to mimořádně laciné. Stejně jako je laciný (neskutečně laciný) článek pana Bucherta (ano, TEN Buchert z MF Dnes exodující do Reflexu) Bouře Petra. Buchert v něm přepisuje dnes již legendární a urážlivou textovku od Petry Paroubkové, a dává k tomu několik svých rozborů. Buď to je podle něj promyšlený kalkul, nebo známka její slabé inteligence (zde nazvané upřímností). Ať už je pravda ta nebo ta, není od Reflexu nemoudré podporovat záměry Petry Paroubkové? Jistě, čtenář se pochechtává, cože to má Jiří Paroubek doma za slepici, ale jestliže se Reflex uchyluje k podobnému podněcování čtenářské poťouchlosti, ztrácí důvěru lidí, pro které před patnácti lety znamenal štiku v zasmrádlé řece české novinařiny.
Reflex prostě ztrácí svou tvář, svou duši a svůj kabát. Zůstává jméno, logo, J. X. Doležal a Zelený Raoul. Tedy maskoti. Pokud Reflex v této podobě nemůže pro své původní čtenáře nabídnout nic víc, než maskota, je to hodně smutná kapitola jeho příběhu. A pro mnohé jeho čtenáře kapitola poslední.