Neznáte Věru Pohlovou? Pár takových lidí prý ještě existuje. V září 1999 vyšla v deníku Metro anketa, kde paní Pohlová – důchodkyně z Prahy, odpověděla: „Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“ . Tento její výrok se stal legendou a jedním z nejrozšířenějších internetových memů.
Výrok paní Pohlové nejenže zlidověl, ale stal se jakousi metaforou mnohem závažnějšího problému – omezování internetové svobody. Je ale nepopiratelné, že většina lidí si z paní Pohlové dělala srandu a Věra Pohlová (včetně podobizny, kterou deník Metro otiskl) se stala námětem velké řady kartinek, ololů a podobných fotomontáží.
Včera jsem objevil následující zprávu:
Dobrý den. Babička Věra včera, ve věku 84 let, v ranních hodinách zemřela doma obklopena nejbližšími. Rád bych touto cestou řekl všem recesistům, že to byla moc hodná paní, které zálaželo na tom, abychom se měli dobře a i když to podle jednoho jediného výroku, který redakce Metra kdysi uveřejnila, nemusí tak vypadat, byla velice pokroková. Počítač jsme doma měli od roku 1996 a když k nám babička přišla na návštěvu, tak s ním také zkoušela pracovat. Později, když už byla upoutaná kvůli cukrovce na lůžko, pořídili jsme jí dokonce notebook, na kterém si četla denní zpravodajství. Byl bych rád, kdyby její památka byla vnímána jinak než jen jedním výrokem, který kdysi uveřejnilo Metro. Jako nefacebookový uživatel se loučím, na vaše případné komentáře tedy nebudu moci reagovat, nezlobte se. Marek Pohl, Praha
Ponechme spekulace, jak moc je tato zpráva autentická, ověřit se to asi zatím nijak nedá, dokud se nepřihlásí někdo z Kompostu, že si zase z Věry Pohlové udělal dobrý den. Zpráva o úmrtí Věry Pohlové je symbolická tak jako tak – a smutná současně.
Stala se nechtěně jakousi celebritou, na kterou mnozí z nás, kteří se na síti nějaký ten pátek pohybujeme, vzpomínáme s nostalgickou slzou v oku. Humor, který si od nás paní Pohlová vysloužila, byl mnohdy tvrdý – leč v jádru každého cynika skrývá se laskavá duše; duše, která měla paní Pohlovou ráda. S jistou nadsázkou by se dalo říct, že paní Pohlová byla babičkou nás internetových lidí – člověkem, kterého jsme znali dvanáct let a dvanáct let vzpomínali na její okřídlený výrok. Doufá-li pan Pohl, že památka na jeho babičku bude vnímána jinak, než optikou jednoho výroku, měl by si uvědomit, že ze strany internetové veřejnosti nepanovala vůči jeho babičce žádná zášť. Ten výrok je především roztomilý – a stejně tak varující.
Snahy omezit internetovou svobodu jsou na pořadu stále – a s nabývající intenzitou. Snahy regulovat internetovou publicistiku známe. A že jsou místa na světě, kde už „ty internety“ zakázali, je také jasné. Výrok Věry Pohlové se tak stává jakýmsi věčným mementem.
Končím s tímto patetickým článkem, protože už není více co říct. Odešla jedna z největších legend českého internetu. A i kdyby ne, i kdyby to celé bylo další kolo recese, je dobré si připomenout, co pro nás, internetovou mládež, Věra Pohlová znamenala, znamená a znamenat bude.
