Tento jakýsi úvodník má být souhným pohledem na celé ty dva týdny a odpovědí na základní otázku: proč jezdit potřetí na ta stejná místa. Odpovím takto: Poprvé jsem jel do Bretaně jako turista, který žasne nad krásou toho místa. Podruhé jsem tam jel také jako turista, tentokrát již méně žasnoucí, ale o to více užívající. A potřetí letos jsem tam jel jako člověk, který se vrací na stejné místo, které si doslova a do písmene zamiloval.
Co tedy budou bonne-bonky? Budou to sladké bonbonky z Francie. Bude to mozaika chutí, vůní a především barev, protože Francie (a Paříž zvláště) je mimořádně barevné místo. Najdete zde sladké plody hroznů. Voňavé květinky levandule. Krásně páchnoucí sýry. Omamující cider. Větrem a deštěm obmotané lidi. A národy ze všech koutů světa. Jestli by se Paříži mělo dát jiné přízvisko, než otřepané klišé Dáma nad Seinou, mělo by to být Paříž – Le Mond. Paříž – Svět. Svět na dlani.
Paříž je městem, které nepřeje rasismu. Je to město, kde nerozhoduje barva pleti – ale to, jak se chováte. To jsme zaznamenali hned několikrát. Je to místo, kde se míchají rasy a národy, jako v babylonském kotli. Generace přistěhovalců adaptující se na místní poměry – v množství zde viděném jsem toho ještě jinde svědkem nebyl. Možná USA, ale ty jsou pro mne krajem dalekým a dosud nikterak nelákajícím.
Když jedete pařížským metrem, vidíte pestrobarevnou paletu lidí – a přesto to jsou všichni místní. Mluví francouzským jazykem, žijí místní život a adaptovali se na kulturu místa, kde jejich předci začali své nové životy. Sledujete tento multikulturní cocktail, a říkáte si, že s tím světem to nebude tak špatné. Ale je jasné, že přistěhovalectví je ve Francii stále aktuálním problémem. Generace přistěhovalců narážejí na limity, které jim společnost zákonitě musí nastavit. Společnost, která je sice přijala za své bratry a sestry, ale nenechá se změnit k jejich vlastnímu obrazu.
Bonne-boniéra, kterou vám chci nabídnout, se bude skládat z mnoha druhů sladkého vábení. Nabídnu vám pohled na krásu místní přírody. Na historická města, katedrály, keltskou minulost země. Na historii druhé světové války, na tradiční pokrmy i odvrácenou tvář. Chci psát o městě nad Seinou, které působí jako tepna Francie.
A protože si to mohu dovolit, udělám zde jednu reklamu. První část naší dovolené – po Bretani a Normandii, jsme jeli s cestovní kanceláří VOMA z Třebíče. Jel jsem s nimi už potřetí a nikdy jsem neměl jediný důvod k nespokojenosti. Určitě ještě budu psát o Kalábové – naší průvodkyni. Protože můžete udělat skvělý zájezd, ale když nebudete mít dobrého průvodce, lidi s vámi podruhé nepojedou. A paní Kalábová několikrát předvedla, jak má vypadat profesionální průvodce. CK Vomu tedy mohu s klidným srdcem doporučit.
Bonne-bonky mohou začít :)